Vytisknout

Žáci vybojovali titul mistrů České republiky

Fantastickým úspěchem zakončili břeclavští žáci sezónu, když na mistrovství České Republiky vybojovali 1. místo a titul mistrů. Finálový turnaj MČR proběhl o víkendu 10. - 12. 5. 2019 v Hradci Králové.

Na MČR jsme se kvalifikovali přímo vítězstvím v Českém poháru a hlavně z tohoto důvodu nás všichni považovali za favority. My jsme tuto roli sice přijali, ale sami jsme nejlépe věděli, že to zdaleka nebude tak jednoduché, jak by se na první pohled na výsledky celé sezóny mohlo zdát. Finále MČR je samostatná soutěž, rozhoduje hlavně aktuální forma, zranění hráčů, ale také únava po celoročním hraní. I přes širší kádr nám hned z kraje turnaje chyběli dva hráči základní sestavy. Nahrávač Ondra Roman stále ještě nemohl nastoupit po nešťastném zranění v Českém poháru a smečař Ríša Struška si na posledním tréninku smolně natáhl něco v koleni tak, že nemohl skákat. Proto jsme museli vytvořit novou startovací sestavu složenou z hráčů – Daniel Fabikovič, Tomáš Wozar, Tonda Klimeš, Honza Mrověc, Kuba Sztolarik a Filip Částečka. Na střídačce byli nachystání kdykoli zaskočit hráči – Štěpán Omelka, Vojta Schlauch a Tobiáš Řehoř.

Z různých stran bylo také slyšet, že máme díky dobrému nasazení „papírově" nejlehčí skupinu. Na to jsme také nedbali, protože nakonec se i tyto teoretické předpoklady ukázaly jako liché, když v konečném součtu výsledků turnaje byla tato skupina „o parník" nejsilnější. My jsme zkrátka od začátku věděli, že do toho jdeme od nuly a konečným vítězem bude pouze tým, který vyhraje semifinále a finále.

Do místa následných bojů jsme odjížděli v pátek brzo ráno, protože slavnostní zahájení bylo již v 10:30 a první zápas v 11:45. V pátek jsme odehráli zápasy základní skupiny A, kde jsme se postupně utkali s týmy Odolena Vody, domácího Hradce Králové a Komety Praha. Až na pomalý a tradičně zbytečně nervózní rozjezd v prvním setu prvního zápasu jsme nezaváhali a všechny zápasy vyhráli s přehledem 2:0. Chtěli jsme maximálně rozehrát a dostat do pohody naši novou startovací sestavu. Toto se povedlo nadmíru a tak jsme v rámci větších náskoků v průběhu setů vyzkoušeli i střídání hráčů z lavičky. Rozehráli se zkrátka všichni a pro pátek jsme měli splněno.

V sobotu se naše další postupová skupina vytvořila z družstev na prvních třech místech skupin A a C. Výsledky z pátku se započítaly a v sobotu nás v soubojích postupně čekaly týmy Rychnova nad Kněžnou, Nového Jičína a Kladna. Tým se dostal do herní pohody a všechny zápasy vyhrál opět shodně 2:0. Dobrá nálada ve družstvu a „výherní vlna" dala ještě větší prostor pro vyzkoušení herních variant s hráči z lavičky. Před posledním zápasem jsme již sice měli jistý postup do semifinále z prvního místa, ale dle starého volejbalového pravidla „vítězný tým se nemění", jsme nechtěli nabourávat psychiku týmu a nasadili stabilní základ sestavy. Navíc jsme si proběhlým soustředěním v podobném třídenním cyklu ověřili, že kluci při dostatečném odpočinku zátěž zvládnou, takže odpočinek by byl spíše na škodu.

V neděli jsme si mohli všichni zaslouženě přispat, protože semifinále s VK Ostrava jsme hráli až v 9:50. Na začátku zápasu jsme opět bojovali s vlastní psychikou, která nám svazovala končetiny a my tak dělali spoustu nevynucených chyb. V půli prvního setu se nám konečně zadařil servis a vytvořením náskoku několika bodů, soupeř částečně rezignoval a my s přehledem vyhráli. Průběh druhého setu byl o něco hladší, kdy na závěr kapitán týmu Dan Fabikovič nasázel soupeři několik es v malé exhibici. Achillovou patou hry Ostravy byl příjem, protože jinak v rámci mezihry měl tým velmi dobrou organizaci bloku, pole a nahrávky převážně na dva útočící hráče. Musím dát ale klobouk dolů trenérům, kam v rámci proběhlé sezóny svůj tým výrazně posunuli a konečné 3. místo je v tomto kontextu určitě zasloužené.

Vítězstvím v předchozím utkání jsme postoupili do finále proti týmu Hradce Králové, jehož postup byl senzací turnaje. Tým domácích v průběhu víkendu ukazoval raketově stoupající výkonnost a efektivitu hry. Zejména poslední zápas v sobotní skupině, který byl přímým soubojem s Rychnovem o semifinále, uhráli domácí maximálním nasazením a bojovností v koncovkách setů a následně nejtěsnějším rozdílem ve 3. setu. Takto se dostali zaslouženě na vítěznou „vlnu" a v semifinále porazili zaskočené Znojmo. Naši soupeři si tak postup do finále vybojovali právem a už si brousili zuby i na nás. My jsme všechny své potenciální soupeře samozřejmě v průběhu turnaje sledovali, takže nám bylo nadmíru jasné, že finále bude naprosto odlišný zápas od toho, který jsme s tímto soupeřem sehráli ve skupině.

Nervozita našich hráčů na začátku finálového zápasu byla maximální. Znalí už hodně viděli v rámci rozcvičky. Křehkost okamžiku, na který se celou sezónu těšili, aby dopadl tak jak si vysnili, byla určitě velkým břemenem. K tomu se přidala první zkušenost s televizními kamerami internetového přenosu, početné domácí bouřící publikum a očekávání hladkého průběhu zápasu od vlastních fandů. Nejistota byla na světě.

Začali jsme sice mírným vedením v začátku setu, ale následně jsme si vše jednoduchými vlastními chybami kazili. Soupeř byl na nás velmi dobře takticky připraven, vybíral naše útoky a odvážně razantně útočil do naší neseskupené obrany. K tomu přidával ostrý servis a body přímo z podání. V nejkritičtější chvíli jsme prohrávali 10:17 a měli jsme vyčerpané všechny time-outy. Snažili jsme se hecovat a set nevzdat a podařilo se nám zlepšenou bojovností stáhnout skóre až na 19:22. Za tohoto stavu, jsme nedokázali alespoň přehodit těžkej čapnutej balón a koncovku setu už nešlo zachránit. Set jsme prohráli 21:25. Protivník nás v prvním setu zkrátka přehrál. Hrál s maximálním nasazením a rizikem a tato taktika mu vycházela. Zato my jsme byli nedůrazní a ustrašení, jen s občasnými výstřelky bojovnosti.

Proto jsme se snažili do druhého setu maximálně vyhecovat a posbírat síly, které už nebylo kam dál šetřit. Také jsme chtěli reagovat na hru soupeře a využít jeho slabiny na síti. Skóre se od začátku 2. setu přelévalo ze strany na stranu a žádný tým nezískal větší náskok. Uprostřed setu jsme sice vedli 14:10, ale soupeř opět srovnal kvalitním servisem a obětavou hrou v poli. Za stavu 18:18 chtěl situaci v setu a zápasu rozhodnout hlavní rozhodčí, kdy nezapískal evidentní teče bloku. Nad touto situací nevěřícně kroutil hlavou i reprezentační trenér kadetů Jirka Zach. Nevadí, jakou zbraní bojuješ, takovou zbraní zahyneš. Tento klíčový moment naše kluky nesložil, ale naopak maximálně nakopl do koncovky a dalšího setu. Kapitán Dan Fabikovič se konečně trefil do servisu a na příjmu v závěru podržel jistotu Ríša Struška, byť musel následně z hřiště odpajdat. Tento set jsme vyhráli 25:21 a stav byl vyrovnán 1:1.

Finále tak dospělo do tie-breaku, který jsme začali výborným podáním Honzy Mrověce a vedením 5:0 Všem hráčům po všech odehraných zápasech již docházely síly a tak hra byla oboustranně více nepřesná. Soupeř ještě dorovnal na 8:5, ale na víc už se nezmohl. V tuto chvíli už jsme měli situaci ve vlastních rukou. Do koncovky jsme pohodlně navyšovali skóre a konečný výsledek 15:9 znamenal vítězství v zápase 2:1 a zisk vysněného titulu. Kluci po posledním hvizdu vběhli na hřiště a zatančili si vítězný oslavný taneček. Tým také oslavil 1. místo tradičním pokřikem v kroužku a poděkoval divákům volejbalovou rybičkou včetně trenéra a vedoucího družstva J

Nezbývá jinak, než vzdát hold soupeři. Využil veškeré prostředky, aby vyhrál. Nastavil dobrou taktiku, střídal účelově hráče do pole, na síť a na podání. Neustále kouskoval hru a využíval výhodu domácího prostředí. Hrál odvážně, nebojácně a s chutí. I díky jemu byl tento poslední zápas hodný finále s dramatičností a volejbalovou krásou.

Ihned po finále následovalo vyhlášení turnaje před početnou diváckou kulisou, jehož součástí byl široký břeclavský fanklub složený z rodičů, rodinných příslušníků a známých. Ti v hledišti vytvořili hlasitou fandící skupinu po dobu celého turnaje a za to jim patří díl zásluhy a dík. Kluci převzali pohár pro mistra a zlaté medaile za 1. místo. Ceny a diplomy předávaly známé osobnosti českého volejbalu. Mimo titulu a zlaté medaile pro družstvo získali individuální ocenění dva naši hráči. Daniel Fabikovič jako osobnost turnaje a nejlepší hráč a Tomáš Wozar jako nejlepší nahrávač. Po ukončení vyhlášení oslavy vítězství nebraly konce. Kluci se fotili na stopadesát způsobů ještě po tom, co všechny ostatní týmy z haly zmizely. Oslavy pokračovaly za zvuků hlasité basující hudby až do sprch, kde teklo šampaňské (nealko) proudem. Euforie a veselá nálada neopadala ani na cestě domů a tak hráči ještě v Brně naposled společně povečeřeli nezdravý americký fastfood na účet trenéra J

V první řadě chci poděkovat domácím organizátorům. Jsou to zkušení pořadatelé, pro které jsou tyto turnaj již napůl rutinou, ale vše jelo jako na drátkách a s ničím nebyl sebemenší problém.

Ještě jednou děkujeme všem příznivcům za podporu a přízeň v průběhu celé sezóny. Poděkování míří i k trvalé podpoře našim sponzorům a hlavnímu partnerovi Fosfa a. s. jehož logo bylo opět vidět na tričkách všech fanoušků.

Za celý realizační tým Vlastik Fabikovič - trenér

Fotky zde.